Osvobozené Divadlo 1928-38

Fotografie z tohoto vecera

Písničky Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha patří k českému kulturnímu pokladu. Hrají se nadále v rádiu a jsou znova a znova nahrávány novými zpěváky a zpěvačkami, dalo by se také říci, že zlidověly a zpívají se i při kytaře u táboráku. Texty stále učarovávají svou poezií, neztrácejí aktualitu a hudba je tak krásná, že nutí posluchače, aby si ji pobrukoval.

Český Klub Zürich spolu s Jazz Circle Höngg se rozhodly uspořádat večer věnovaný výročí Osvobozeného Divadla (1928-1938) a jeho písničkám. A to nejen pro pamětníky, nýbrž i pro české děti, které žijí teprve krátce ve Švýcarsku.

Hudba Jaroslava Ježka je sice krásná, ale také velmi komplikovaná. Bylo naplánováno, že členi Jazz Circle se jen párkrát sejdou a vše bude nacvičené. Po dřívějších zkušenostech a s vůlí předvést co nejlepší výkon bylo nakonec zkoušek víc, než původně všichni mysleli...

Vystupující na podiu se oblékli podle dobových fotografií z Osvobozeného Divadla: dámy ve stylovém oblečení třicátých let minulého století a pánové podle Ježkova orchestru v bílé košili s vestičkou a s motýlkem.

Účinkující se dohodli na výběru nejhezčích a nejznámějších písniček Osvobozeného Divadla. Milada Stöcklin předvedla, že nejenom krásně zpívá, ale také hraje na klavír. Její Don Juan byl pln žalostného zpěvu ze Španělska. Lucy Novotná předvedla krásnou interpretaci Klobouku ve křoví, kde každý slyšel vítr a před očima měl písek a poušť. Láďa Pochman se svým sametovým barytonem interpretoval Tmavomodrý svět či Svítá.

Většina písniček byla zpívána současně několika zpěváky. Lucy a Milada předvedly krásný dvojhlas ve známých písních Život je jen náhoda a Když jsem kytici vázala. Mirek Steiner a Ivan Kubias se doplňovali ve Stonožce a v Nebe na Zemi, Láďa a Mirek zpívali dohromady David a Goliáš nebo spolu zpívali Praprabába. Jarda Havlín v jeans, s kovbojském kloboukem a s lasem u pasu zpíval Babičku Mary. A navíc Jarda přišel při Davidu a Goliáši v lněné sutaně Davida a ostřeloval všechny na podiu prakem – naštěstí nepoužíval oblázky ale pouze měkké míčky. Všichni pak zpívali tolik slok Golema, až museli násilím vyhnat Láďu z podia, když chtěl ještě zpívat dál.

Ivan Kubias doplňoval zpěv na trubku, Mirek na snížcový pozoun a Jarda na tenorsaxofon a klarinet. V pozadí vše decentně doprovázelo trio. Jan Zeman u klavíru ovládal perfektně všechny složité harmonie. Všechny udivil svou interpretací Bugatti Step, který začal v neuvěřitelném tempu a které ke konci ještě zdvojnásobil. Jirku Hoppe donutila čerstvě operovaná titanová kyčel, aby zanechal velký kontrabas doma a přišel o berlích jen s basovou kytarou. Ivan Hrdina na bicích podložil vše přesným rytmem, o který se všichni mohli opřít. Při orchestrálních vložkách navodili všichni společně podobnou atmosféru, jakou obvykle vytváří na jejich tradičních jazzových večerech v Hönggu.

Obecenstvo se aktivně zúčastnilo a zpívalo a nadšeně nakonec vyžadovalo přídavky. Děti v první řadě sedící na polštářkách reagovaly na komentáře a bavily tím publikum v jejich blízkosti. Spokojeni byli i hosté nemluvící česky, ze Švýcarska, Německa a USA. Hudba a gestikulace jim obsah písniček dokonale přiblížily.

Během přestávky a po vystoupení se obecenstvo mohlo posilnit chlebíčky, indickou rýží, připít si pivem a vínem – vše s láskou připraveno Českým Klubem. Mezi posluchači byli hosté až z Lugana, Solothurnu, Oltenu, Schaffhausenu a Churu. Bylo slyšet mnoho hlasů, že o písničky Osvobozeného Divadla by byl velký zájem také v Bazileji, nebo v Lucernu. Kdo propásnul vystoupení v Adliswilu, může si jej možná, doufejme, poslechnout i jinde ve Švýcarsku.

Celý večer fotografoval Pavel Daron. Jeho obrázky si můžete prohlédnout zde.